Mikroplasty IV: Pro naše těla jsou nebezpečný vetřelec, o kterém máme ještě hodně co zjišťovat

Velké množství mikroplastů, které do těla vniknou, se dostane zase ven. Mikroplasty vdechneme se vzduchem a většinu jich zase vydechneme – ale některé se taky zachytí v plicích. Část mikroplastů, které sníme, vyloučíme spolu s dalšími odpadními látkami, a to v průměru 20 mikroplastů na 10 gramů stolice. Co se ale děje s těmi mikroplasty, které zůstávají v nás?
 

Plast, nebo bakterie?

Reakce našeho těla na mikroplast se liší v závislosti na jeho čistotě a velikosti. Pokud je mikroplast bez povlaku, náš imunitní systém si ho ani nevšimne. Jestliže je ale mikroplast „špinavý“, buňky imunitního systému zasáhnou stejně, jako by šlo o bakterii. Problém ale je, že tyto buňky nemohou mikroplasty zneškodnit tak, jako to umí s bakteriemi. Proto se imunitní buňky vyčerpají, umírají a přicházejí na pomoc další a další, až může dojít k zánětu. Při likvidování menších mikroplastů nedochází k úmrtí buňky hned, ale stejně proti plastu nemají šanci.

Tento povlak, který je klíčový v imunitní reakci, může být tvořen toxickými látkami jako jsou těžké kovy nebo patogeny – bakterie či viry přenášející nejrůznější nemoci. Těžké kovy mohou v těle způsobit řadu problémů jako je selhání ledvin, poruchy nervového systému, poškození cév nebo imunitního systému, ale také rakovinu. Bakterie, které se „ubytují“ na povrchu mikroplastu mohou způsobovat onemocnění tak, jako by se do našeho těla dostaly jinou cestou. 

Jsou bioplasty bezpečnější?

Konvenční mikroplasty (vyrobené z ropy) obsahují bisfenoly, z nichž nejznámější je Bisfenol A (BPA). Ty se používají pro větší odolnost plastů. BPA je endokrinní disruptor (látka ovlivňující hormony v těle), který se spojuje s nejrůznějšími onemocněními a zdravotními problémy od rakovinu prsu nebo varlat, přes obezitu, až po neplodnost. Různé výrobky se často honosí nálepkou „BPA free“, ale je třeba být obezřetný, čím je BPA ve výrobku nahrazeno, protože jiné bisfenoly mohou být stejně nebo i více nebezpečné.

Naproti tomu existují bioplasty, což jsou plasty vyrobené alespoň částečně z biomasy, nejčastěji z kukuřičného škrobu nebo z cukrové třtiny. Údajně jsou méně toxické a neobsahují zmiňovaný BPA. Vliv na lidské zdraví by tak mohl být menší, než jaký mají tradiční plasty. Výhodou také je, že během výroby bioplasty vyprodukují méně skleníkových plynů. Celkově se však uvádí, že se při výrobě použije více toxických látek, např. ve formě pesticidů nebo umělých hnojiv. 
 

Snižme expozici

Plasty používáme ve velkém už přes sedmdesát let, aniž bychom si dříve uvědomovali, že se z nich stávají mikroplasty a vnikají do našich těl. Teď už to ale víme. Neustále probíhají výzkumy, jaký vliv mají mikroplasty na zdraví člověka. Ještě toho musí vědci hodně objevit, ale není toho málo, co už víme teď. Nečekejme na objev dalších závažných zdravotních  dopadů, protože už teď je jasné, že mikroplasty mohou v těle udělat pěknou neplechu. 

Kalifornie se tento měsíc stala prvním státem v USA a pravděpodobně na celém světě, který nařizuje zkoumat obsah mikroplastů v pitné vodě. I přesto, že stále nevíme, jaká je ještě únosná koncentrace mikroplastů ve vodě. Běžně testujeme vodu třeba na obsah dusičnanů a je jen otázkou času, kdy budou běžné i testy na mikroplasty. Omezit vstup mikroplastů do těla skrz pitnou vodu je totiž mnohem jednodušší než omezit mikroplasty, které dýcháme.