Předejít zhutnění se vyplatí, je to levnější
Utužená půda po sklizni
Podzimní sklizeň je často hektická. Zemědělec se někdy za každou cenu i přes nepřízeň počasí snaží sklidit úrodu, zajistit kvalitní krmivo a mít co největší zisk, což je pochopitelné. Ale vyplatí se mu počkat, až na poli nastanou vhodné vlhkostní podmínky. To by měl mít, jako každý agronom, po obhlídce pole v oku. Sklidit například kukuřici o něco později je mnohem menší riziko, než utužit půdu, která je základem pro sklizně i v dalších letech. Půda má totiž paměť a naši péči nám vrátí.
Když se na půdu vjede za mokra, zvýší se objemová hmotnost a zároveň se sníží pórovitost. Póry jsou důležité, zadržují a transportují vodu a vzduch. Bez vzduchu zahnívají kořeny, voda naopak nemůže přirozeně vsakovat. Půdní agregáty se deformují. Podmínky pro život v půdě se zhoršují a půdní fauna přestává plnit rozmělňovací a rozkladnou funkci, což má za následek pokles humusových látek. S nižší činností půdních živočichů se snižuje uvolňování živin do půdního roztoku a jejich nedostatek je pak limitující pro růst a výživu rostlin.
V minulém článku jsme upozornili na jev, který je v zemědělské praxi bohužel častý – zhutnění půd. Víme důvody, proč ke zhutnění dochází, i jeho negativní důsledky pro půdu a rostliny. Samozřejmě jsou známa opatření, která omezují dopad zhutnění. Proč ale opravovat zkažený zub, když můžeme předcházet kazu? Výchova k prevenci je u dětí důležitá, ale my dospělí na ni někdy zapomínáme.
Jak zjistíte, že je půda zhutněná? Míru lze snadno změřit penetrometrem. Ještě jednodušeji ji poznáte podle stojící vody na poli nebo mělce kořenících rostlin, které mají často deformované kořeny. Zemědělec zhutnění pozná také díky větší energetické náročnosti při zpracování půdy, což ho stojí více na pohonných hmotách.
