Farma Basařovi: od eroze k regenerativnímu zemědělství

Na statku v Prosečné je živo. Po dvoře pobíhají děti, které se přišly podívat na zvířata, u masomatu nakupuje zákazník, na okolních pastvinách se pasou krávy i prasata a ze stájí neodbytně hýká osel. Jan Basař opodál řeší s bratry a tatínkem, co je dnes potřeba udělat. 

Jaká je historie Farmy Basařovi?

Farmu máme v Sudetech a po válce tady začínali děda s babičkou, nějakým způsobem to převzali a spláceli. Pak jim to vzali komunisté. Po roce 1989 začala hospodařit mamka s taťkou a s babičkou, děda se toho nedožil. Jak jsme s bráchama dodělávali školy, tak jsme zůstávali doma a nakonec jsme na farmě dodnes. Rozrůstání areálu bylo postupné asi od roku 2000, kdy jsme si pronajali teletník, a následně kravín, který jsme pak od státu koupili. Následně jsme přikoupili zbytek pozemků, abychom to tady měli uzavřené.

Basařovi hospodaří na 550 hektarech půdy. Z toho polovinu vlastní, druhou si propachtovávají od vlastníků a mají živočišnou i rostlinnou výrobu. S vlastníky se snaží vycházet dobře. Kromě zemědělství provozují i vlastní honitbu.

Jste stále rodinný podnik?

Jsme rodinná farma, takže taťka s mamkou, my tři bratři, manželky a k tomu ještě tři zaměstnanci. Pak máme ještě řezníka a paní, která každé ráno doplňuje automaty, a spolu s řezníkem obstará balení. Každý týden bouráme dva až tři kusy hovězího, což je práce na celý týden.  
 

Jaké plodiny pěstujete?

Je to různé. Když je dostatek krmení, tak sejeme tržní plodiny jako je řepka, pšenice a oves. Po loňském roce to ale budeme zase přesměrovávat na krmné plodiny. Budeme muset set žito, víc jetele a možná i kukuřici. Nedostatek krmení u nás bude velký problém. V roce 2023 proběhly jen první seče, druhé už prakticky nebyly.  
 

A co dobytek?

Máme od 200 do 250 kusů aberdeen-anguského skotu.

Je u vás dobytek na pastvinách, nebo v chlévě?

Jalovice máme po pastvinách a býci jsou ve stáji. Měli jsme základní stádo na maso, byl to uzavřený chov. Rozhodli jsme se, že budeme maso prodávat přes naši prodejnu. K tomu by byla ale potřeba další stáj, kde budeme býky vykrmovat (předtím jsme je vozili jinam). No a stáj by nás stála 32 milionů korun, s tím, že by trvalo dva roky, než býky vykrmíme. To by si ti býci v životě nesplatili. Tak jsme museli udělat radikální rozhodnutí a prodali jsme stádo krav. Teď to máme tak, že kupujeme od známých chovatelů zástav (mladá zvířata po odstavení od mateřského mléka), který vykrmujeme. Původní myšlenka byla mít své stádo, ale to aktuálně není možné. Živočišná výroba nám hodně přidělává práci, zaměstnává tak jednoho a půl člověka, v zimě dva lidi. Ale patří to k tomu, dělají nám hnůj, vážou se na to dotace. Kolikrát ale závidíme rostlinářům, že nemusí řešit problémy s dobytkem.  
 

Máte s krávami venku obavu před predátory?

Vlci se začínají stahovat níž, ale zatím je tady nemáme. Byl tady sice jeden viděn na kopci, ale na naše jalovice si netroufnul, ty jsou větší. Do budoucna by mohla být problémem telata, ale zatím se nic nestalo.

Jaký byl začátek s regenerativním zemědělstvím?

Měli jsme velké eroze z přívalových dešťů. Chceme půdu jednou předat dětem a nechceme jim nechat hlínu, která vypadá jako štěrk. Pozemky zmenšujeme, zatravňujeme, ale nestačí to. Orná půda je pořád ohrožená. I minimální zpracování půdy pořád znamená hrozbu eroze, což nás dovedlo až k regenerativnímu způsobu hospodaření.

Rozdíl při větší srážce jsme viděli hned. Pšenici do jetele jsme vyzkoušeli na nejhorším poli, které už bylo zralé na zatravnění. Na Silvestra lilo, byla obleva, ale přívalové deště s pšenicí neudělali vůbec nic. Voda sice letěla po povrchu, protože jí bylo tolik, že se nestíhala vsakovat, ale nevymlela žádnou díru, pšenice tam byla dál. A stačilo tak málo: nezkypřit a zasít přímo do jetele.

Chceme to ale posunout dál. V budoucnu plánujeme na prvních 6 hektarech vyzkoušet agrolesnický systém na orné půdě. A pokud se nám to zalíbí, v dalších letech budeme pokračovat na dalších pozemcích. Stromy budou vysazeny po vrstevnicích, pod nimi bude zatravněný 3 m pás, díky kterému chceme definitivně vyřešit problém s erozí. V 30 m širokých pásech budeme mít ornou půdu jako doposud.

Aktuálně dolaďujeme s poradcem Martinem Smetanou z Živé půdy druhové složení stromů. Rádi bychom to tam měli pestré, ale zároveň potřebujeme stromy, kterým se bude dobře dařit v našich podmínkách. Chystám se taky na výstavu ovoce spojenou s degustací, abychom si vybrali správně. Výběr stromů je rozhodnutí na několik příštích generací, proto oceňujeme možnost konzultací.  
 

Začali jste s regenerativním hospodařením v rostlinné výrobě, láká vás i regenerativní pastva?

Zatím regenerativní pastvu neděláme a seznamujeme se s regenerativním pěstováním plodin, pastva bude možná potom. Plně nás teď zaměstnává přechod na regenerativní zemědělství na orné půdě. Loni jsme zkusili ozimy na pár hektarech a na jaře jařiny a zatím to vypadá dobře. Za těchto podmínek a počasí si myslíme, že to půjde spíš k lepšímu a za snížených nákladů. Když neořeme a nekypříme, je ten pokles nákladů na naftu znát. Úsporu vidíme i v ušetření času. 

Na webu máte nabídku rostlinných a živočišných produktů, ubytování, bioplynku, kde vyrábíte elektřinu a teplo, masomaty a služby s technikou. Proč tak pestrá nabídka a co je nejvíc ziskové?

Pestrou nabídku máme, abychom měli víc práce (smích). Ne, dělat jednu věc je hrozně jednoduché, ale i nebezpečné. Vybouchne to a nic jiného nemáte. Proto to máme takhle pestré. Přicházelo to samo, prvně jsme měli pole a dobytek, potom jsme objevili bioplynku. Pak jsme koupili od tety penzion, protože neměla nástupce. Dobytek nám bylo líto nakládat na kamiony a posílat do Turecka, a tak jsme začali kvalitní hovězí maso zpracovávat. Taky jsme chtěli mít farmářskou prodejnu, kde bychom mohli maso prodávat. Místo toho jsme objevili automaty, tak to prodáváme z nich. Viděli jsme je na západě, kde je na to několik patentů. Dovezli jsme je sem a provozujeme je. Prodáváme přes ně naše zboží a zároveň je nabízíme okolním zemědělcům - umíme je dovézt, servisovat atd. Máme jeden automat na farmě a pět ve Vrchlabí. Jatka svá nemáme, ale bourárnu a prodejnu ano, takže si všechno maso sami připravíme, a pak prodáme. Dodáváme také do restaurací tady na horách. 

Když si na Farmu Basařových uděláte výlet, najdete tam tento nádherný minimálně 100 let starý dub. Tyčí se nad kůlnou uprostřed statku a dokonce z ní vyrůstá. Před 30 lety totiž Basařovi potřebovali postavit novou kůlnu, a protože jim bylo líto dub pokácet, postavili kůlnu okolo něj. Až kůlna jednou doslouží a spadne, zůstane po ní strom, který zde bude dělat radost dalším generacím klidně několik století.