Jak dlouho se již věnujete problematice eroze a co vás k tomu vedlo?
Bylo by velkým zjednodušením nazvat moje aktivity „pouze“ hledáním eroze. Od dětství jsem byl v přírodě, díky Skautu a mému dědovi jsem trávil spoustu času venku, nemyslím mezi domy nebo v parku, ale opravdu v krajině na výpravách, táborech, čundrech. Příroda a krajina se mi tak naprosto přirozeně dostala pod kůži. S nástupem puberty mě začaly zajímat úplně jiné věci, ale časem se láska k přírodě začala vracet do mého života. I kdybych chtěl, nešlo by to jinak, krajina a příroda byly hluboko usazené v mé duši. Vše, co jsem v životě potkal, mě nakonec dovedlo až do Pramenů. Tedy na základní školu, která sdružuje lidi, kteří mají výjimečný pohled na svět, vzdělání a krajinu. Při práci v Pramenech jsme začali tvořit za podpory Norských fondů metodiku pro první stupeň základní školy „Společně s dětmi proti suchu”. A postupně se všechno spojilo. Přestěhoval jsem se na vesnici a chodil na procházky do okolí. To bylo opravdu hrozné, protože krajina byla naprosto zničená. Nekonečné lány bez zeleně, vedro a zničená půda. Tehdy jsem si řekl, že takhle to dál nejde. Musím to zkusit změnit.
Jakými způsoby dokumentujete erozi ve vašem okolí a jaký je váš hlavní cíl těmito aktivitami?
Na nějaký profi popis metod, jak monitorovat erozi nejsem odborník. Dělám to úplně prostě. Opakovaně, už několik let, chodím na ta stejná místa a v relativně dlouhém časovém období je sleduji. Dobře tak poznám, která eroze je jen náhodná událost, a která se opakuje a je o to závažnější. Samotné záznamy jsou pak dost prosté, stačí metr a mobil. Vždy si všechno pečlivě nafotím, včetně fotografií šířky erozní rýhy. Fotím třeba po třech či pěti metrech po celé šířce erozní oblasti. Se stejnými rozestupy pak zaznamenávám i hloubku erozní rýhy a opět vše dokumentuji foťákem. Celou oblast zasaženou erozí si pak projdu se zapnutou funkcí záznamu trasy. Tak získám i přesné souřadnice a můžu se do problematického místa kdykoliv vrátit, či erozi zakreslit do podkladových map. Mým hlavním cílem je mít přehled a upozorňovat na problém. Díky sociálním sítím se dá vše dobře medializovat a dostat k lidem. Na problém upozorňuji zemědělce, radnici či Státní pozemkový úřad. Zkrátka pracuji na vytváření veřejného mínění, které bude nakloněno ochraně přírody. V souvislosti s tím bych rád podotkl, že metody jako propichování pneumatik offroadům čí polévání obrazů a osočování druhých jsem nikdy nevyužíval a využívat nebudu. Přijdou mi kontraproduktivní. Vždy se vše snažím řešit s naivním optimismem a přátelsky. Moje metoda je jako voda: když to nějakou cestou nejde, nesnažím se ji prorazit, ale „obteču” to okolo a zkusím cestu jinou.
Jaké jsou hlavní příčiny eroze, které jste identifikoval a zaznamenáváte ve vaší práci?
Nejčastější příčina je za mě jednoznačně špatně obdělané pole v kombinaci s prudkým deštěm. Dalo by se říct, že prudké deště jsou spíše výjimečné, jenže tak to už dávno není, období sucha a následné prudké deště jsou stále častější a nemám pocit, že by se tento trend měl měnit. Na velkém lánu se voda rozběhne a jakmile nabere rychlost, začne vymývat erozní rýhy.
Můžete nám přiblížit nějaký konkrétní případ eroze, který jste nedávno dokumentoval?
Není to až tak nedávno, v srpnu to budou dva roky, ale myslím, že to stojí za zmínku. Voda se tehdy posbírala na opravdu velkém lánu. Erozní rýha měla asi 400 metrů a její šířka přesahovala 3 metry. Voda sebou tehdy odnesla asi 200 kubíků zeminy. Chtěl bych říct úrodné půdy, ale to by nevystihovalo, v jakém stavu půda byla.
Jaký vliv má vaše práce na povědomí veřejnosti o problematice eroze a jaké reakce obvykle získáváte od lidí?
To se dost špatně hodnotí. To víte, někdo mě pochválí, ale většině lidí je to jedno. Největší dosah má, když jste v terénu přímo ve chvíli, kdy se to děje. Když prší, probíhá blesková povodeň a vy stojíte po kotníky ve vodě a můžete lidem říct: „Hele takhle to vypadá a vážně se to děje, třeba u vás za domem. Není to jen něco, co znáte z doslechu.” Pak jsou pochopitelně reakce silné a málokdo je v opozici, i když musíte počítat s tím, že se najdou i tací, kteří řeknou, že se s tím nedá nic dělat a že když tolik naprší, povodeň bude vždy. Mou prací je to pak vysvětlovat, mluvit, ukazovat.
Které oblasti nebo lokality jsou podle vás nejvíce ohroženy erozí a proč?
Moje práce je dost pocitová, nejsem profík. Jako lajk bych řekl, že jsou to jednoznačně velké lány s nezatravněnými údolnicemi či jinými protipovodňovými opatřeními. Vodu je zkrátka potřeba zastavit, nebo alespoň zpomalit. Všeobecně bych tedy řekl, že jde o místa, kde voda může nabrat rychlost
Jaký je váš postoj k ochraně půdy a jaké konkrétní kroky podnikáte k prevenci eroze ve vašem okolí?
Začal jsem úplně obyčejně. Chodil jsem do krajiny, sem tam něco prohrnul, pročistil. Hlavně jsem se ale díval. Po prvních bleskových povodních, které proběhly u nás ve vsi, jsem zpozorněl. Shodou okolností jsem se dostal skrze naší školu do kontaktu s organizací Živá krajina a tak jsem získal spoustu dalších informací. Když jsem poprvé vyrazil na schůzku se zástupci místního zemědělského družstva, měl jsem pocit, že jsem na dobré cestě. Po schůzce a několika následujících měsících, kdy už začalo být jasné, že se nic měnit nebude, jsem pochopil, že pokud člověk chce něco opravdu změnit, má dvě možnosti: buď být aktivistou a s oponenty bojovat, nebo infiltrovat systém. A tuhle cestu jsem si zvolil. Přidal jsem se k jedné komunální politické straně a začal pracovat na změně. Po prvním období v komunální politice se mi podařilo přimět zemědělce ke změně osevních postupů a vytvoření několika zatravněných ploch (celkem jde o 3 ha). Není to moc, ale alespoň něco. Navíc se povedlo díky rekonstrukci vozovky u nás v obci lépe nasměrovat srážkovou vodu a upravit tak odtokové poměry. Špatné umístění kanálu mělo v naší obci tak čtvrtinový podíl na bleskových povodních. V současné chvíli přede mnou stojí úkol v podobě vybudování soustavy tůní, která by tato opatření podpořila. Ještě nevím, jestli tyto činnosti budu chtít prosadit jako komunální politik, nebo jako dobrý soused. Myslím, že jednodušší by bylo domluvit se se sousedy a vše vybudovat na vlastní pěst. Stav komunální politiky je u nás asi dost podobný jiným městům. Zjednodušeně řečeno velké firmy tu mají své politické koně, ti mají kontrolu nad „svými“ úředníky a tak se k důležitým rozhodnutím prakticky nedá dostat. Velkým úkolem, který je přede mnou, je přesvědčit „vládce města“, že mým cílem není přesměrovat jejich peníze, ale napravovat krajinu a že si tedy vlastně v ničem nekonkurujeme. Zatím si mě buď nevšímají, nebo mají mírnou obavu.
Jaká je role školního prostředí a vzdělávání ve vašem úsilí o osvětu a boj proti erozi?
Školní prostředí, nebo lépe výchova, má podle mě naprosto zásadní roli. Pokud lidi nenaučíte již v útlém věku, jak obrovskou hodnotou je zdravá krajina, málokdo je schopen to sám během života objevit. Popravdě jsem nedělal ve svém životě práci, která by mi dávala takový smysl jako práce u nás na Základní škole Prameny. Víte, my to do dětí nijak nehustíme, ale jen chodíme ven, díváme se a pozorujeme, kde nám je dobře a kde není. Díváme se na svět z pohledu druhých lidí, ale také živočichů. A podobně jako jsem lásku k přírodě dostal v dětství naprosto přirozeně já, snažíme se ji vložit i do našich žáků. Snažíme se je naučit, že nás krajina neobklopuje, ale že žijeme přímo v ní. Že péčí o krajinu se staráme nejen o náš domov, ale také sami o sebe.
Jaké jsou vaše dlouhodobé cíle a plány ohledně problematiky eroze a ochrany půdy?
Ve vašich dotazech slyším, jak je pro vás důležité mluvit o erozi. Ale já erozi beru jen jako jeden dílčí problém. K nápravě krajiny a zabránění vzniku dalších problémů (eroze, vysychání, degradace půdy), je dlouhá cesta. Je potřeba mnoho jiných činností než jen chodit po poli a nahlašovat erozní události, i když tohle je dobrý začátek. Je potřeba vychovat dobré zemědělce, politiky, úředníky, učitele. Je potřeba mluvit, točit videa a ukazovat, co se děje. A přitom být pokorný a trpělivý tak, aby naše práce nebyla brána jako zelená agrese. Je potřeba umět zatlačit, ale také v pravou chvíli ustoupit a hlavně nechtít vše hned. Ano, vím, že máme málo času, ale rychle to prostě nepůjde. Myslím, že je potřeba stavět vše pěkně jedno po druhém, jen tak zachráníme svět.
Viděli jste erozi? Nahlaste ji.
