Evropský parlament schválil ve velmi těsném hlasování 336:300 zákon o obnově přírody. Překvapilo tě to?
Spíš mě překvapilo, že vznikla tak velká a silná opozice zrovna v Evropském parlamentu, který obvykle o návrzích Evropské komise tvrdí, že jsou málo ambiciózní a chce je dopracovávat. Tady se to úplně otočilo. Jak jsem sledoval vývoj projednávání ve výborech, tak to vůbec nevypadalo jistě, že zákon projde, takže jsem moc rád, že se to povedlo.
Jak si vysvětluješ tak silný odpor zrovna u lidovecké frakce (EPP)?
Přišlo mi to jako zpolitizování tématu a mrzí mě to, protože bych čekal, že zrovna u této normy to bude přesně naopak. Konzervativci budou uvažovat tak, že zachovat základní předpoklady, aby mohlo farmaření dlouho fungovat, je jejich nejhlubší zájem.
Chápal bych připomínky typu, kde na to vezmeme peníze, zda to stihneme, ale že se principielně postaví proti s argumentem, že nebudeme schopni vypěstovat dostatek potravin, to je úplný nesmysl.
Co tedy bude přijetí normy znamenat pro členské státy EU?
Zákon ještě není přijatý. Zatím máme společné stanovisko Evropské rady, a pak máme tento návrh Evropského parlamentu, ze kterého v důsledku pozměňovacích návrhů zmizela zemědělská krajina.
Nyní bude následovat trialog, při kterém se sejde rada a parlament, a budou se domlouvat na finálním znění. Od něho si slibuji, že se tam zemědělská krajina vrátí, protože vyjmout oblast, kde nejvíc potřebujeme napravovat, by bylo úplně špatně. Když to shrnu, návrh rady byl ambicióznější, parlament ho výrazně očesal, to co vznikne v trialogu by mělo být nějakým kompromisním řešením.
Co bude následovat po trialogu?
Zástupci rady i parlamentu mají nastaveny mantinely, za které nemohou jít. Pokud se při vyjednávání nedomluví, vrací se a diskutují, kam se mohou posunout a v ideální případě se následně dohodnou. Pak už by následovalo jen formální schválení od rady a parlamentu. Teoreticky se ale může stát, že se nedohodnou, ale mně se to za 20 let v komisi stalo pouze dvakrát, a totálně to spadne pod stůl.
Upínám se k trialogu, protože pokud by to prošlo ve znění, které schválil parlament, tak je to strašně očesaná norma.
Nicméně zásadní je ten myšlenkový průlom, že jdeme něco aktivně dělat z hlediska podpory biodiverzity mimo chráněná území. Toto je naprosto nové a speciální. To jsme nikdy v legislativě neměli. Záměr je vrátit zpátky, co tam kdysi bylo a fungovalo a nyní nefunguje, protože je to zdegradované. To je úplně jiná logika, která vychází z funkcí, které v krajině potřebujeme. Habitaty jsou důležité, protože dělají něco, co potřebujeme, tedy funkční ekosystém, který nám třeba vyřeší zadržování vody v krajině.
Myslíš, že už se konečně dokážeme posunout v komunikaci od narativu: „ti chrání žáby, ptáka“, k širšímu porozumění, že žába nebo pták pomáhá fungování celku, a fakticky z toho benefitujeme všichni?
Věřím tomu, že ano. Myslím, že tento koncept by tomu mohl pomoci. Říká, my chceme obnovit funkční prostředí. Až půjdete s kočárkem do polí, chceme abyste viděli skřivánka, který do zemědělské krajiny patří. Zemědělec očekává, že půda nebude ztrácet živiny, nebude ji muset zavlažovat, protože vodu sama zadrží, že mu každá bouřka nespláchne ornici a to jsou všechno věci, které zvířata a živáčci pomáhají zajišťovat. Teď máme jako hlavní cíl funkci, takže už nikdo nemůže říct, vy chráníte žáby a my chceme chránit lidi. Ne, ono je to naopak, my chceme chránit to, co lidi v krajině potřebují a ty žáby nám s tím pomáhají.
Když bude trialog úspěšný a do normy se vrátí všechny podstatné věci jako například zemědělská krajina, co by se potom mělo dít? Co nastane v členských zemích?
Návrh dává víc prostoru členským zemím, což může někdo považovat za ústupek, ale já to tak nevidím. Členské země si budou muset vydefinovat své degradované biotopy. Musí vědět, kolik jich mají a kde, aby mohly plnit stanovený cíl a obnovovat požadované množství.
Jedná se o 30 % ze všech typů stanovišť (lesy, mokřady, řeky, zemědělská krajina a další). Na zemědělství to může být řádově méně. Nejprve si vyčlení, co je degradováno, a z toho se vybere 30 % k obnově. Každý stát si vybírá sám, podle toho, co je reálně schopen zvládnout. Ale zásadní je, že bychom to měli dělat tam, kde to nejvíc chybí, a to je podle mě v zemědělské krajině. A hlavně tam, kde dlouhodobě a intenzivně hospodaříme, kde jsme zvětšovali a scelovali lány, intenzivně používali agrotechniku, redukovali osevní postupy, používali velké množství minerálních hnojiv a pesticidů. Dá se to velmi dobře vydefinovat a týká se to přibližně 60 až 70 % naší zemědělské krajiny.
Cílem sice je obnovit definované území v konkrétním časovém rámci, třeba do roku 2030. Ale bavíme se o biologických a ekologických procesech, které nejsou hotové v momentě, kdy udělám nějaké opatření. Potřebuje to nějaký čas, aby se ekosystém vzpamatoval. Je to dynamický proces a členské státy si vymezí, kde a kolik obnoví v daném typu habitatu, pokud tam není stanoveno konkrétní číslo. Třeba 25 000 km řek, které by měly být bez překážek, se rozpočítá mezi členské státy podle množství řek, které na svém území mají, aby musely vyvinout srovnatelné úsilí.
Odpůrci zákona argumentovali, že návrh ohrožuje produkci potravin, způsobí prudký nárůst inflace a poškodí zemědělce. Na druhou stranu se za zákon postavilo tisíce vědců z evropských univerzit včetně Oxfordu, Atén, Curychu, kteří v otevřeném dopisu uvedli, že tato tvrzení nejen postrádají vědecké důkazy, ale dokonce jsou s nimi v rozporu. Uvedli, že obnova degradované půdy nejenže může pomoci při změně klimatu, ale je zásadní i pro řešení globální krize biologické rozmanitosti, při které hrozí vyhynutí milionu rostlinných a živočišných druhů. Jak je to teda se závazkem obnovy degradované půdy? Je to podle tebe zásadní a splnitelné, aniž by to ohrozilo zemědělský sektor?
Je to zásadní a hodně ambiciózní věc. Chráněných území máme v EU někde mezi 10 až 30 % výměry, celý zbytek krajiny je teď v hledáčku, významná část této plochy je degradovaná. I kdyby to byla jen půlka, tak 30 % z toho je stejná plocha jakou jsme za celou historii dokázali ochránit. Musíme být ambiciózní, protože rychle ztrácíme funkční ekosystémy. Obnovení mokřadu rozhodně neohrozí zemědělskou produkci, ale naopak ji pomůže zvýšit na té zbývající ploše, takže z hlediska celkové produkce to může být pozitivní.
Klady nemusíme počítat jen na základě absolutních čísel, jako měl jsem 50 tun pšenice a chci zase 50 tun. Můžu mít 49 tun pšenice, nicméně náklady na její vypěstování budu mít výrazně nižší a ekonomicky na tom budu jako zemědělec podstatně lépe. A o tom to je, abychom nedělali to, co za nás může udělat příroda sama. To jsme intenzivním zemědělstvím výrazně narušili. To je ta degradace půdy, habitatů i živočišných druhů. Chceme je obnovit a bude nás to něco stát ve smyslu úsilí, peněz i ploch, ale současně ušetříme na tom, co dnes musíme uměle doplňovat, přestože nám to dřív příroda dávala zadarmo.
Jak si vysvětluješ, že přestože přijetí zákona podpořili vědci, doložili daty jeho pozitiva, všichni vidíme negativní dopady klimatické změny na zemědělství a krajinu, a přesto zemědělci a někteří politici proti zákonu vystupují a straší nedostatkem potravin. Opravdu tomu věří nebo je to jen snaha o zachování stávajícího byť dlouhodobě nefunkčního stavu, protože se tak bojí změny?
Myslím, že to je kombinace. Pro zemědělce je představa, že bude muset dát část plochy na něco jiného než na produkci, alarmující. Je zvyklý násobit produkci hektary a přímými platbami na plochu, když mu ubyde plocha, dostane méně. To, že se mu sníží náklady, a že ten pozitivní rozdíl bude vyšší, než je dotace, tomu musí věřit. Zatímco to, že přijde o peníze z dotací, to ví.
Myslíš si, že je možné zachovat stávající výši produkce v horizontu 5, 10 let? Ptám se i s ohledem na narůstající extrémy počasí jako je sucho, požáry, bleskové záplavy apod.
Pokud nebudeme dělat nic, tak je to nemožné. Míra degradace stále narůstá a má to exponenciální charakter. Nejdřív je to pozvolné, ale pak se to natolik zrychlí, až začne systém kolabovat. Tímto zákonem se to snažíme přinejmenším zastavit, když už ne napravit.
Zůstanu ještě u evropské produkce potravin. Představuje podle tebe zákon, jak argumentovali jeho odpůrci, reálnou hrozbu pro potravinovou bezpečnost EU?
Z mého pohledu je mnohem větší hrozba, když nic dělat nebudeme. Ve středním a dlouhodobém horizontu nebudeme schopni ekonomicky utáhnout produkci potravin jakou máme teď, pokud nebudeme obnovovat poškozené funkce krajiny.
Obnova přírody je typ akce, kterou je především potřeba začít dělat. Když se dokážeme shodnout na zákonu, který umožní, aby se to rozjelo, tak jak bude množství obnovených ploch narůstat, začne se to vyplácet i ekonomicky. Teď je důležité, aby se začalo šlapat správným směrem. Čím začneme později, tím to bude dražší a náročnější.
Ještě doplním něco, o čem se moc nemluví. Když se bavíme o potravinové bezpečnosti, tak se často začnou ozývat populistické hlasy, že nebudeme mít co jíst, budou drahé potraviny, ale realita je taková, že Evropa je největším vývozcem potravin na světě. Produkujeme potraviny, které nepotřebujeme, abychom se najedli, zajímá nás vývoz a zisk. Na tom není nic špatného, ale je pokrytectví tvrdit, že když nám poklesne produkce, budeme hladovět. To není pravda, jen na tom budeme v Evropě méně vydělávat.
Nemusíme přestat vydělávat, ale můžeme to dělat jinak. Můžeme pěstovat potraviny tam, kam je vyvážíme. Budeme jim pomáhat, dovezeme tam technologie a moderní zemědělství, které půdu nepoškozuje. Současně si přestaneme ničit naši půdu a můžeme ji klidně obnovovat, aby tady zemědělství fungovalo dál.
