Osiřelé poštolky našly nový domov na farmě, na oplátku pomohou s hraboši

Lovkyně hrabošů

Motáci a sova pálená jsou u nás docela vzácní, jejich využití pro ochranu polí před hraboši proto není zrovna nejefektivnější. Motáci kromě toho na zimu odlétají pryč, a tak nemohou být proti hrabošům „nasazeni” v zimním období, kdy se hraboši na holých polích loví nejlépe. Kalous ušatý je na tom se svou početností lépe, obývá 78% našeho území a hraboši tvoří 83 % jeho potravy.

Suverénně vítězkou je ale poštolka obecná. Po káněti je to druhý nejpočetnější dravec, potkáte ji prakticky na celém našem území. Hraboši tvoří 90 % její potravy a při hraboších kalamitách dokáže vyvést mladé i 2x ročně. Hnízda si nestaví, proto na hnízdění využívá prakticky cokoliv se namane - opuštěná hnízda jiných ptáků, dutiny, skály, výklenky budov, zavěšené budky nebo plastové barely. 

Velkou výhodou je její věrnost lovnému okrsku. Když se jí zajistí dostatek hnízdních příležitostí a potravy, což v našich podmínkách díky pravidelnému přemnožení hrabošů není problém, dokáže poštolka zvýšit několikanásobně populaci a stát se velice efektivní lovkyní hrabošů. Poštolky jsou přizpůsobivé a ochotně se uhnízdí v budkách nebo plastových barelech, které ani nemusí být zavěšené příliš vysoko. Když je hraboší rok, obsadí je prakticky všechny.

Přes zimu pomáhají udržet poštolky na poli berličky. Čím vyšší, tím lepší. Stačí 4 kusy na hektar. Použití berliček sníží počet aktivních nor hrabošů o 30-80%.  
 

Záchrana sirotků

Zemědělec Rostislav Mátl z DVP Agro v Bratčicích se rozhodl místo lamentování nad škodami způsobenými hraboši připravit vhodné podmínky pro poštolky, aby mu pomohly s jejich likvidací. Na stromy a sloupy kolem svých polí umístil budky. Zvolil jednoduchý materiál - plastové 20 litrové kanystry, do kterých vyřízl díru.

Po rozmístění budek nezbývá, než počkat, až si je najdou jejich nové obyvatelky, což může trvat hodně dlouho. A tak nás napadlo propojit dvě prospěšné aktivity. V záchranných stanicích skončí každý rok řada malých poštolek, které buď vypadly z hnízda nebo osiřely z jiného důvodu. Ve stanici se o zvíře postarají do doby, než bude schopné žít v přírodě samo. Pracovníci záchranné stanice ho pak po označení vypustí. Propojili jsme tedy Martina Ferdu ze záchranné Stanice Pavlov s Rostislavem Mátlem a brzy byla na jeho farmě umístěna výletová klec se čtyřmi poštolkami. První týden si poštolky zvykaly na pravidelné krmení masem. Díky tomu začaly považovat výletovou klec za své rodičovské hnízdo. Po týdnu už nabraly dost sil, aby z hnízda poprve vyletěly.

V připravených budkách z kanystrů to krátce po prvním výletu začalo žít. Poštolky se rychle naučily lovit a brzy po prvním výletu už krmení nepotřebovaly.

Tento krok Rosti Mátla je jedním z mnoha dalších vedoucí k oživení zemědělské krajiny. Už před pár lety začal s regenerativním zemědělstvím - přestal orat a začlenil do svých postupů meziplodiny, intercropping a další účinná opatření pro zlepšení života v půdě. Ta spolu s okolní jihomoravskou krajinou díky sérii dobrých rozhodnutí ožívá a příroda se zde spolu s poštolkami pomalu znovu usazuje.