Vlci v české krajině II: Ekologické a společenské dopady

Ekologické důsledky

Z ekologického hlediska jsou vlci vrcholovými predátory, kteří jsou v ekosystémech typickým příkladem tzv. klíčových druhů. Klíčové druhy jsou takové, které ovlivňují dané společenstvo v mnohem větší míře, než by se dalo předpokládat podle počtu jejich jedinců. Velké šelmy zejména limitují velikost populací spárkaté zvěře. Ve středoevropských podmínkách jde především o prase divoké a jelení, dančí a srnčí zvěř. Bez vlků se počty těchto býložravců zvyšují, což vede k nadměrnému spásání, ke ztrátám rostlinného pokryvu a přidružených společenstev a k půdní erozi. Velké šelmy tak neovlivňují pouze svou kořist, ale nepřímo i nejnižší patra potravního řetězce.

Notoricky známou studií zabývající se důsledky návratu vlků do ekosystému, je ta z amerického Yellowstonu (viz video níže), kde byli vlci vyhubeni ve 20. letech 20. století a posléze opětovně vysazeni v roce 1995. Během nepřítomnosti vlků došlo k přemnožení spárkaté zvěře a k intenzivnímu spasení údolní nivy řek, což zastavilo přirozenou obnovu vrb a topolů. To vedlo ke ztrátě přidružených druhů a k podstatnému zvýšení eroze. Byly zde snahy o snižování počtu jelenů lovem, ale bez kýžených výsledků. Přitom pouhých 7 let po návratu vlků už bylo možné pozorovat nebývalou obnovu listnatých stromů v nivách, což v důsledku vedlo k dalším pozitivním změnám. Více stromů znamenalo pro kopytníky větší riziko napadení ze zálohy a nemohli tak trávit v nivách tolik času, což pozitivně ovlivnilo ještě větší obnovu říční vegetace. Ta poskytla vhodné podmínky pro návrat mnoha ptačích i jiných druhů. Kořeny stromů rovněž vedly ke snížení eroze, díky čemuž se obnovily mokřady a stoupl počet bezobratlých živočichů.

Se stejnými závěry přišla i souhrnná analýza 42 studií z Evropy, Asie a Severní Ameriky, podle které v oblastech bez trvalého výskytu vlka dosahuje jelenovitá zvěř 6x větší početnosti než v oblastech se stálým vlčím výskytem. Poslední desetiletí jsou přitom charakteristické podstatným nárůstem stavu spárkaté zvěře v celé Evropě včetně Česka. Jejich přemnožení výrazně omezuje samovolné zmlazení dřevin a ničí přirozenou strukturu biotopů, což připravuje o domov mnoho druhů pěvců a ubývá i mnoho lesních bezobratlých druhů. 

Kromě přispívání k vyšší míře biodiverzity patří mezi další důležité vlastnosti velkých šelem jejich zdravotnická role. Vlci totiž loví převážně slabé a nemocné kusy, což vede k celkovému zlepšení kondice v populaci jejich kořisti. Např. na Slovensku se pouhých 7 % z případů prasečího moru eviduje v oblastech se stálým výskytem vlka. Nemocné kusy jsou totiž vlky včas uloveny a nákaza se nešíří dále.

Z případových studií a ekologických vlastností velkých šelem vyplývá, že by jejich návrat mohl pozitivně zapůsobit na biodiverzitu a tím i na stabilitu české krajiny, či alespoň některých jejích částí. Ve zkratce se dá očekávat především snížení početnosti kopytníků a zároveň změna jejich chování tak, aby nebyli snadno napadnutelní. Tím se vytvoří lepší životní podmínky pro slabší druhy. Méně intenzivní spásání pozitivně zapůsobí i na strukturu vegetace.

Ekonomické důsledky

Jednou z hlavních obav, která panuje okolo návratu vlků do krajiny, jsou ekonomické škody na chovu hospodářských zvířat. Tyto škody jsou ve většině evropských zemí včetně Česka chovatelům nahrazovány státem.

Na našem území v současnosti rostou finanční náhrady vyplacené za škody na hospodářských zvířatech úměrně s tím, jak narůstá počet vlků. Přirozenou potravou vlků jsou však především jeleni a divoká prasata, v menší míře pak srnci. Lov hospodářských zvířat je pouze příležitostný a v zemích s dlouhodobějším výskytem vlků tvoří hospodářská zvířata méně než 1 % vlky ulovené zvěře, přičemž podle názoru ochranářů se toto číslo odvíjí od toho, jak jsou daná zvířata zabezpečena. Obecně tedy lze nárůst škod u nás vysvětlit i prostým faktem, že se v české krajině velké šelmy mnoho let prakticky nevyskytovaly a po ekonomické stránce efektivnější soužití s nimi je něco, co záleží i na lidském přístupu (např. právě na lepším zabezpečení hospodářských zvířat), tudíž by v budoucnu mohl tento trend zpomalit. Téma konfliktu velkých šelem a hospodářů je velmi komplexní, budu se jím tedy zabývat detailněji v příštím díle této série.

Vlci mohou mít naopak pozitivní vliv na redukci finančních škod způsobených spárkatou zvěří na lesních porostech nebo hospodářských plodinách. Vlk je zároveň jedním z mála přirozených predátorů bobra. Např. v Polsku jsou náhrady vyplácené za škody způsobené bobrem 21x vyšší než náhrady za vlčí škody. V sousedních pobaltských zemích s větší vlčí hustotou jsou přitom bobři výrazně regulováni právě vlkem, a v důsledku je to pro dané země ekonomicky výhodnější.

Konkrétně škody na polních plodinách jsou z 90 % způsobovány právě jelení, dančí, srnčí a černou zvěří a mají vzestupnou tendenci. Na vině jsou kromě absence velkých predátorů samozřejmě i další faktory, jako intenzivní využívání půdy pro pěstování obilovin a dalších plodin na velkých plochách, což vytváří ideální podmínky zejména pro divoká prasata. Vlci jsou však ze své pozice na vrcholu potravní pyramidy schopni značně regulovat početnost přemnožených druhů, a tedy i snižovat škody jimi způsobené. Šelmám samotným pak v přemnožení brání přirozené limity spojené s množstvím dostupné potravy a prostorovými nároky.

Nesmírná je rovněž výše škod způsobených okusem na lesních porostech. To je rizikové především v době klimatických změn, ve které by jehličnaté lesy měly být postupně nahrazovány hodnotnějšími dřevinami. Na výši škod způsobených okusem na lesních porostech mají rovněž vliv i další faktory, jako je typ lesního hospodaření, ukazuje se však, že podstatnou roli ve snížení škod hrají právě i šelmy. Např. v polské Bělověži byly zjištěny značné rozdíly mezi intenzitou okusu uvnitř a vně jádrových vlčích oblastí. I na Slovensku existují podstatné rozdíly v míře poškození lesa. V Nitranském kraji, bez jakékoliv přítomnosti vlků, se registruje 75% poškození ve zmlazení stromů. Oproti tomu v Košickém a Prešovském kraji se stálou přítomností vlků, se poškození ve zmlazení pohybuje na škále 7-9 %.

Zajímavé ekonomické hodnoty může přinést i ekoturistika. Od běžného turismu se liší svou úzkou vazbou na lokální přírodu, jejíž pozorování a prožívání je jejím hlavním zájmem. Často bývá spojena právě s divokou přírodou. Mnoho států využívá svého bohatství divoké fauny a flóry jako lákadla pro potencionální turisty. Na velké šelmy je sice reálně z důvodu jejich plachosti a velkých rozloh jejich teritorií poměrně obtížné narazit, pro návštěvníky však může být už jen sama jejich přítomnost velmi atraktivní. Vhodně regulovaná a řízená ekoturistika tak v sobě skýtá velký ekonomický potenciál a příležitosti pro možný regionální rozvoj. Pozitivní zkušenosti se spojením výskytu velkých šelem a ekoturismu mají např. ve španělských Pyrenejích či Estonsku.

Bezpečnostní rizika

Výskyt velkých šelem v krajině často provází i obavy o bezpečnost člověka a možnost volného pohybu v přírodě. Velké šelmy jsou však velmi plachá zvířata, která mají po staletích pronásledování z lidí přirozený respekt. V tzv. Linnelově zprávě shromáždil mezinárodní tým výzkumníků útoky vlků na lidi z posledních několika století a dospěl k závěru, že vlci dnes již nejsou pro lidi hrozbou. V Evropě byly za celé 20. století pouze dva zaznamenané smrtelné případy, přičemž oba pochází z roku 1974 ze Španělska. Rizika spojená s výskytem velkých šelem v krajině se dají dle ochranářů zcela minimalizovat dodržováním základních bezpečnostních pravidel a neměla by vést k omezení možnosti pohybu člověka v přírodě, což nenaznačují ani zkušenosti s turismem ze zahraničních oblastí s výskytem vlků.

V příštím díle se zaměřím na praktickou stránku ochrany hospodářských zvířat před predátory, přičemž představím možnosti preventivních opatření a osvědčené postupy a zkušenosti ze zahraniční.