V posledních desetiletích lze především v Evropě pozorovat změnu úhlu pohledu na velké šelmy. Výzkumy přinesly bližší poznání jejich ekologické významnosti, což v mnoha zemích vedlo k zavedení důsledné ochrany. Ta, dohromady s útlumem zemědělství v horských oblastech, vede k postupné obnově dříve téměř vyhubených populací. Velké šelmy budou s největší pravděpodobností osidlovat českou krajinu i nadále a je na lidech, jak a jestli se s nimi naučí koexistovat. Varianty jako úplná separace lidí a divočiny či management velkých šelem pouze v ochranných zónách zřejmě nejsou v evropských podmínkách možné. Velké šelmy si samozřejmě vybírají ke svému životu odlehlejší lesní prostory, avšak vzhledem k velikosti jejich teritorií se občasně mohou pohybovat i v kulturní venkovské krajině, na kterou si navíc dobře přivykají. V současnosti se v české krajině vlci vyskytují spíše ve výškově nadprůměrných polohách. To sice může být dáno i sekundárně nižší hustotou zalidnění v daných oblastech, může nám to však také napovědět, v jakých lokalitách můžeme s výskytem šelem počítat do budoucna.
Potenciál české krajiny pro výskyt velkých šelem zůstává dosud z velké části nenaplněný. Nedávno se na základě statistické analýzy podmínek prostředí v aktuálních místech výskytu vlků zjistilo, že se v naší přírodě nachází stále poměrně značné množství oblastí, které by mohly nabízet pro život a rozmnožování velkých šelem vhodné podmínky. Logicky jde zejména o pohraniční pohoří, množství vhodných biotopů se však nachází rovněž ve vnitrozemí, kde jde zejména o zachovalá území vojenských výcvikových prostor a vrchovinné CHKO, ostrůvkovitě pak i množství lesnatých celků ve středních a vyšších nadmořských výškách. Rozšiřování areálů výskytu velkých šelem je však nejen v České republice značným problémem, a to z důvodu prudkého nárůstu migračních bariér v krajině v posledních desetiletích.
Vzhledem k přemnoženým stavům spárkaté zvěře a ke zřejmé nefunkčnosti řízeného odstřelu je návrat velkých šelem, jakožto vrcholových predátorů, kteří by měli být schopni efektivně regulovat nižší trofické úrovně a napomoci větší ekosystémové rovnováze, vítanou zprávou. K predační strategii velkých šelem však patří výběr takové kořisti, při jejímž lovu vyčerpají co nejmenší množství energie. V přírodních podmínkách jde obvykle o mladé, staré, nemocné, či jinak oslabené kusy. V podmínkách současné evropské krajiny bohužel i o nechráněná (popř. špatně chráněná) hospodářská zvířata.
Přesné důsledky návratu velkých šelem se dají pouze odhadovat a vždy záleží na lokálním kontextu. Pozitivní vliv velkých šelem na kvalitu ekosystémů je však dokázán množstvím studií a ve vědecké komunitě je všeobecně uznáván. Oproti tomu ze strany hospodářů zaznívají negativní hlasy ohledně komplikované koexistence s šelmami. Přesto je zřejmé, že vlci nemusí působit pouze ekonomické škody, ba naopak, jejich přínosy mohou převážit nad ztrátami. Ekonomické benefity jejich přítomnosti jsou však obtížně vyčíslitelné.
V současnosti lze až 100 % nákladů na realizaci preventivních opatření na ochranu hospodářských zvířat před vlky pokrýt z evropských fondů. Pokud bude početnost vlků v naší krajině nadále stoupat, nabízí se varianta plošného krytí preventivních opatření státním rozpočtem. Zpočátku by šlo sice o nákladnější projekt, než je vyplácení náhrad za poražené kusy dobytka, ale v dlouhodobé perspektivě by se takto efektivně zabránilo vyostřování konfliktu mezi šelmami a hospodáři. Návratu velkých šelem do krajiny navíc v českém kontextu přeje i fakt, že lidé a jejich hospodářství opouštějí hory a venkov, množství ohrožených chovů tedy nebude tak výrazné, jako v některých jiných zemích (např. v Rumunsku). Finanční podpora preventivních opatření by mohla být limitována pouze na oblasti s výskytem šelem.
Většina vědců je přesvědčena, že vlci – a potažmo všechny velké šelmy – mají i v současné krajině své nezastupitelné místo a roli, a že lidská společnost může z jejich přítomnosti benefitovat. Byla by škoda tuto příležitost propásnout.
Podívejte se na ostatní články z tohoto seriálu:
