Protierozní vyhláška

• V České republice je vodní erozí kriticky ohroženo více než 50 % zemědělské půdy a přes 30 % zemědělské půdy je ohroženo větrnou erozí, z toho 4 % nejvyšším stupněm větrné eroze.
• Ročně přijdeme v důsledku eroze o 21 milionů tun ornice v hodnotě 4,2 miliard korun. Takové množství ornice by se vešlo do 1,5 milionu tatrovek. 
• Škody, které způsobují erozní události na infrastruktuře a dalších nemovitostech nejsou přesně vyčísleny, odhaduje se, že nás každý rok stojí až 10 mld. Kč. V intravilánu obcí způsobuje škody 46 % erozních událostí, až 82 % erozních událostí způsobuje škody na přilehlých komunikacích.
• Eroze snižuje výnosy o 15 % na slabě erodovaných půdách a až o 75 % na silně erodovaných půdách.
• Ochrana zemědělské půdy před erozí se objevila v zákoně až v roce 2015 díky novele, kterou prosadil tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec. Bez prováděcí vyhlášky byl ale zákon bezzubý.
• Návrh vyhlášky byl předložen do připomínkového řízení celkem 3x, opakovaně však čelil silnému odporu zemědělských nevládních organizací. K přijetí protierozní vyhlášky došlo až za dalších 6 let v roce 2021.
• Protierozní vyhláška nabyla účinnosti 1. 7. 2021 a původně se týkala pouze vodní eroze. U vodní eroze dopadá jen na plochy zasažené opakovanou erozní událostí, přičemž obě erozní události musely nastat po účinnosti vyhlášky. Opakovaná erozní událost nesmí nastat ve stejném osevu a musí překročit přípustnou míru smyvu ornice. V prvé řadě ale musí být erozní událost nahlášena a zaevidována v Monitoringu eroze.
• Od účinnosti vyhlášky do června 2026 bylo v Monitoringu eroze zaevidováno 1594 erozních událostí. Z toho bylo 44 opakovaných a 27 erozních událostí bylo předáno orgánům ochrany zemědělského půdního fondu podle protierozní vyhlášky.
• Většina erozních událostí ovšem v Monitoringu chybí, protože nejsou nahlášeny. Dle kvalifikovaných odhadů VÚMOP se do oficiální evidence dostane pouze 1–8 % všech skutečných erozních událostí. Důvodů pro tak malý počet nahlášených erozí je řada, patří mezi ně např. malé povědomí o erozi a jejích projevech, uživatelsky nepřívětivý způsob hlášení přes pobočky Státního pozemkového úřadu nebo neochota „udávat” sousedy.
• Podle protierozní vyhlášky se v současné době řeší naprosté minimum vodních erozních událostí. Výměra plochy zasažené erozí, která je řešena podle vyhlášky, je 233,34 ha. To představuje 0,008 % z celkové výměry orné půdy v ČR.

Půda je nenahraditelným přírodním zdrojem. Podle Listiny základních práv a svobod ji nesmí nikdo při výkonu svých práv ohrozit nebo poškodit nad míru stanovenou zákonem (čl. 11 odst. 3 Listiny, resp. čl. 35 odst. 3 Listiny). V případě zemědělské půdy je jím zákon o ochraně zemědělského půdního fondu č. 334/1992 Sb.

Data ukazují, že erozní ohrožení zemědělské půdy v České republice je dlouhodobým problémem. Více než 50 % půdy je ohroženo vodní erozí a přes 30 % půdy větrnou erozí. Půda se kvůli zrychlené erozi nestačí obnovovat, protože 1 cm půdy vzniká v našich podmínkách přibližně sto let. Ochrana půdy před erozí je jednou z nejzásadnějších výzev českého zemědělství.

Právní ochrana půdy před erozí má dvě linie. Jedna z nich, preventivní, vychází z práva Evropské unie, především z její Společné zemědělské politiky. Druhá linie vychází ze zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a umožňuje reagovat na již vzniklé erozní události.
 

DZES 5 jako podmínka pro dotace

Evropská unie v rámci Společné zemědělské politiky poskytuje zemědělcům podporu. Ta je podmíněna pravidly, která mají zajistit zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Mezi ně patří i požadavky na DZES 5, které zahrnují podmínky pro obhospodařování půdy způsobem, který snižuje riziko eroze a degradace půdy. V České republice jsou upraveny nařízením vlády č. 73/2023 Sb., o stanovení pravidel podmíněnosti plateb zemědělcům. 

Od roku 2024 mělo postupně nabíhat nové nastavení DZES 5, praktické postupy měli zemědělci uplatňovat nejdříve od podzimu 2024. Ve stejném roce došlo k přehodnocení erozní ohroženosti půdy na základě údajů z monitoringu půdy, kvůli kterému v současnosti spadá 65 % české orné půdy do některé z ohrožených kategorií. Zemědělci hospodařící na těchto plochách musí dodržovat pravidla DZES, pokud chtějí získat podporu v rámci SZP. 

Účinnost nařízení vlády pro DZES 5 ale byla několikrát odsunuta, vždy s argumentem, že zemědělci neměli dostatek času se na změnu připravit. Účinnosti nabyly standardy DZES 5 až 1. 7. 2025. Tou dobou ale již byla připravována novela další. Legislativní proces tak vytvořil pro zemědělce velmi nejisté a nepředvídatelné prostředí. 

Do roku 2026 DZES 5 poměrně detailně určoval konkrétní způsoby hospodaření na erozně ohrožených plochách, a to včetně kombinace plodin nebo technologie zpracování půdy. Novela účinná od 1. dubna 2026 ale přesné regulace nahradila obecnějšími pravidly a dala zemědělcům mnohem větší volnost. 

Větší flexibilita v hospodaření však může vést k rozdílné kvalitě přijímaných opatření a tím ke snížení ochrany půdy proti erozi. Aby stát toto rozvolnění vyvážil a posílil odpovědnost zemědělců za reálný výsledek, plánoval původně standardy DZES 5 přímo propojit s monitoringem eroze. Případná zaznamenaná erozní událost by tak při kontrole dodržování DZES 5 fungovala jako přitěžující okolnost. Tato část ale byla v připomínkovém řízení vypuštěna s tím, že nejprve je nutné přijmout novou vyhlášku o monitoringu eroze.

Poslední změna standardů DZES vychází ze změny evropských předpisů. Reaguje na evropský balíček zjednodušení podmíněnosti přijatý po rozsáhlých protestech zemědělců v roce 2024. Evropská pravidla umožnila členským státům uznat, že některé systémy hospodaření – zejména ekologické zemědělství – již svou povahou naplňují cíle řady standardů DZES, takže není účelné ukládat těmto podnikům dvojí kontrolu stejných požadavků. Novela vložila do nařízení č. 73/2023 Sb. nové ustanovení, podle něhož se na podniky v režimu ekologického zemědělství většina standardů DZES, včetně DZES 5, vůbec nepoužije.
 

DZES 5 - motivace k šetrnějšímu hospodaření 

V rámci České republiky vzniklo několik studií zaměřených na to, jakým způsobem se do hospodaření s půdou promítá vztah uživatele k půdě. Jednou z nich je studie Owner or tenant: Who adopts better soil conservation practices? 

Tato studie zkoumá vliv formy užívání půdy (vlastnictví versus pacht) na uplatňování opatření proti vodní erozi v České republice a hodnotí, zda mohou agroenvironmentální dotace (standardy DZES) motivovat pachtýře k odpovědnějšímu přístupu.

Analýza 263 bloků orné půdy v rámci studie ukázala, že (hospodařící) vlastníci uplatňují protierozní opatření výrazně častěji než pachtýři: 

• Pěstují zlepšující plodiny na 70 % svých bloků, zatímco pachtýři je využívají jen v 37 % případů.
• Využívají vrstevnicové hospodaření na 48 % bloků, zatímco u pachtýřů je to pouze na 27 %.
• Hospodaří na výrazně kratších svazích s průměrnou délkou 113 metrů, zatímco u pachtýřů dosahuje nepřerušená délka svahu v průměru 275 metrů.

Současně studie prokázala, že na pozemcích se sklonem nad 7°, kde byly dotace podmíněny dodržováním standardů DZES, se rozdíly mezi vlastníky a pachtýři minimalizovaly nebo zcela zmizely. Na mírnějších svazích (do 7°), kde tato pravidla nebyla povinná, zůstali vlastníci mnohem odpovědnější. 

Studie proto doporučovala rozšířit působnost těchto standardů i na bloky s nízkým a středním rizikem eroze (svahy pod 7°) a do standardů DZES zahrnout indikátory, jako je maximální délka svahu nebo povinnost hospodaření po vrstevnicích. 

Zákon o ochraně ZPF a protierozní vyhláška

Druhou linii protierozní ochrany představuje zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. V zásadách ochrany zemědělské půdy (§ 2 odst. 1) se stanoví povinnost každého dbát o ochranu zemědělské půdy a o to, aby nedocházelo k jejímu znehodnocování poškozováním nebo znečišťováním. Ve vztahu k erozi je příkaz chránit zemědělskou půdu doplněný konkrétním zákazem způsobovat ohrožení zemědělské půdy erozí překračováním přípustné míry jejího erozního ohrožení (§ 2 odst. 2 písm. b) zákona).

V ustanovení § 3c zákon o ochraně ZPF ukládá vlastníkům a uživatelům zemědělské půdy povinnost provádět aktivně protierozní opatření.

Zákon také upravuje postup úřadů v případě, že k ohrožení půdy erozí dojde. Umožňuje jim uložit vlastníkům nebo uživatelům zemědělské půdy pokuty za její ohrožení erozí, ale i za neprovedení aktivních opatření ke snížení ohrožení po první erozní události. Působí tedy represivně, trestá škodlivé následky porušení povinností. Výše pokuty může u fyzických osob dosáhnout 1 000 000 Kč, u právnických osob a fyzických podnikajících osob až 10 000 000 Kč.

Zákon od počátku počítal s tím, že bude přijata prováděcí vyhláška, která stanoví způsob výpočtu překročení přípustné míry erozního ohrožení půdy. Do doby přijetí protierozní vyhlášky byl zákon nevymahatelný.
 

Evropská reakce na degradaci půdy

Navzdory existenci národních protierozních vyhlášek a povinných opatření zůstává degradace půdy v EU kritickým problémem, který generuje miliardové ztráty. Efektivita stávajících pravidel je omezena nekonzistentním monitoringem a nedostatkem harmonizovaných dat napříč členskými státy.

Rozsah degradace půdy v EU: 

• Neuspokojivý stav půdy: 60-70 % půd v Evropě je hodnoceno jako nezdravých 
• Ekonomické náklady: Celková degradace půdy stojí EU více než 50 miliard eur ročně 
• Ztráta zemědělské produktivity: Roční náklady ztráty v zemědělské produktivitě v důsledku eroze jsou odhadovány na přibližně 1,25 miliardy eur.

Ochrana půdy byla obsažena v Zelené dohodě pro Evropu (Green Deal) a Evropské strategii pro půdu do roku 2030. Zastřešujícím politickým cílem unie je dosáhnout, aby do roku 2050 byly všechny evropské půdy zdravé.

Hlavním legislativním pilířem této snahy je Směrnice o monitoringu půdy, která vstoupila v platnost 16. prosince 2025, a představuje první ucelený právní rámec EU pro řešení všech klíčových hrozeb pro půdu. Směrnice je navržena tak, aby propojila monitoring se strategickými cíli v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti a potravinového zabezpečení.

Směrnice vytváří společný rámec pro sledování a hodnocení zdraví půdy v celé EU, což poprvé umožní relevantní srovnávání dat, kde je eroze jedním z klíčových ukazatelů, které musí členské státy povinně sledovat.

Na základě zjištěného stavu půdního zdraví jsou členské státy povinny navrhovat národní akční plány pro obnovu zdraví půd. Efektivní implementace směrnice o monitoringu půdy vyžaduje urgentní propojení stávajících národních monitorovacích systémů (jako je monitoring eroze) s novými evropskými požadavky. Je třeba finančně podpořit jak digitální nástroje pro sběr dat, tak i následnou implementaci protierozních opatření v terénu, která vyplynou z monitorovaných dat.

Monitoring eroze je klíčový pro ochranu české půdy před erozí. Způsob, jakým jsou erozní události zaznamenávány a vyhodnocovány, má dva zásadní důsledky:

• ovlivňuje zařazení zemědělských pozemků do vrstev erozní ohroženosti, což se promítá do nastavení podmínek podpory zemědělcům
• vede k aplikaci protierozní vyhlášky při opakovaných erozních událostech překračujících přípustnou ztrátu zemědělské půdy 

Dne 1. 7. 2026 nabyla účinnosti vyhláška č. 82/2026 Sb., která stanovuje závazný postup při monitoringu eroze zemědělské půdy. Nová vyhláška klade větší důraz na podrobnější záznam škod způsobených erozí nejen přímo na zemědělské půdě, ale i na pozemních komunikacích, vodních tocích či nádržích i na pozemcích či budovách v intravilánu obcí.

VÚMOP každoročně vydává závěrečnou zprávu, která analyzuje data z Monitoringu eroze. Ze zprávy za rok 2025 vyplývá, že většina erozních událostí nastala v období přípravy na setí či těsně po zasetí plodiny (téměř 65 %). Ve většině případů nebyla terénním šetřením na zasažených blocích zjištěna půdoochranná nebo protierozní agrotechnická opatření. V 77 % případů byly použity konvenční agrotechnologie. Plodinou s nejvyšším podílem na erozních událostech byla kukuřice (37 % erozních událostí). Výrazný vliv na erozní události má morfologie pozemku, respektive jeho svažitost a nepřerušená délka svahu. Téměř 50 % událostí nastalo na dílech půdního bloku (DPB) v kategoriích o velikosti 10–30 ha, dalších 14 % událostí nastalo na DPB v kategorii 30–80 ha.
 

Jak se erozní událost dostane do Monitoringu eroze? 

Nahlásit erozní událost může kdokoli – fyzické osoby, obce, jiné instituce, neziskové organizace, a to příslušné pobočce SPÚ podle místa erozní události. Kontaktní údaje najdete na stránkách monitoringu eroze.

SPÚ musí do šesti pracovních dnů od zjištění erozní události provést místní šetření, zdokumentovat erozní projevy a pořídit jejich fotodokumentaci. Poté vloží do webové aplikace Monitoring eroze záznam, který má jednotnou strukturu. Evidují se přitom jen události s prokazatelnými projevy eroze (odnos či akumulace půdy). Do 15 kalendářních dnů od ukončení místního šetření SPÚ zveřejní záznam erozní události na své úřední desce po dobu 30 kalendářních dnů.

Pro zaznamenání erozní události není podstatné, zda došlo k překročení přípustné míry smyvu ornice, zaznamenávají se všechny erozní události, u kterých se podaří zjistit všechny nezbytné informace. Počty erozních událostí zaznamenaných v Monitoringu eroze: 

Zdroj: https://me.vumop.cz/app/, stav ke dni 18. 9. 2026

Většina erozních událostí ale v Monitoringu eroze chybí, protože nejsou nahlášeny. Dle odhadu VÚMOP se do Monitoringu eroze dostane 1 – 8 % všech erozních událostí.

Analýza erozních událostí

Analýzu erozních událostí zajišťuje VÚMOP. U každé erozní události posuzuje, zda erozí zasažená plocha má či nemá být přeřazena do přísnější erozní vrstvy. Na žádost SPÚ může VÚMOP provést také podrobnou analýzu vybraných erozních událostí (např. pro potřeby pozemkových úprav). 

V případě opakované erozní události upozorní VÚMOP příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu. U opakovaných erozních událostí se analyzuje, zda jimi došlo k překročení přípustné míry ohrožení erozí a zda má být aplikována protierozní vyhláška. Dle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a protierozní vyhlášky je to úkolem úřadu, ale fakticky provádí vyhodnocení VÚMOP na základě smlouvy s Ministerstvem životního prostředí.

Protierozní vyhláška nabyla účinnosti 1. 7. 2021 a původně se týkala pouze vodní eroze. Dopadá jen na plochy zasažené opakovanou erozní událostí, která nastala po účinnosti vyhlášky, v jiném osevu a překračuje přípustnou míru smyvu ornice. Současně musí být erozní událost nahlášena a zaevidována v Monitoringu eroze.

Protierozní vyhláška je prováděcí právní předpis. Nemůže ukládat nové povinnosti, pouze upřesňuje povinnosti uložené zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu. 

Vyhláška stanovuje, které případy eroze a erozních událostí překračují přípustnou ztrátu ornice z jednoho hektaru půdy za rok. Vychází z matematického modelu, tzv. Univerzální rovnice ztráty půdy (USLE), která byla na základě rozsáhlého výzkumu vyvinuta v USA v 80. letech minulého století. Rovnice slouží ke stanovení dlouhodobé průměrné ztráty půdy z pozemku vodní erozí. Zohledňuje délku a intenzitu deště, charakter a kvalitu půdy, délku a sklon svahu, způsob hospodaření (ochranný vliv vegetace, použité agrotechniky) a vliv protierozních opatření.

Vyhláška připouští ztrátu max. 9 tun ornice z hektaru za rok u hlubokých a středně hlubokých půd a max. 2 tuny ornice z hektaru za rok u mělkých půd. Jde o kompromis mezi odbornými poznatky a realitou stávajícího zemědělského hospodaření.

Z rovnice USLE plyne, že pokud dlouhodobý smyv půdy překročí v průměru 10 tun z hektaru za rok u hlubokých půd nebo 4 tuny z hektaru u středně hlubokých půd, ztrácí půda své funkční vlastnosti a úrodnost. Degraduje. U mělkých půd s hloubkou do 30 cm doporučuje rovnice USLE jejich zatravnění. 

Současně vzala vláda v úvahu, jaká opatření a jak rychle mohou zemědělci provést, aniž by je to existenčně ohrožovalo, a jak byla nastavena dosavadní pravidla, kterým přizpůsobili své postupy, plány i vybavení.
 

Vznik a účinnost vyhlášky

Zákon o ochraně ZPF z roku 1992 neobsahoval ochranu proti erozi. Zohledňoval ji pouze při stanovení výše odvodů za odnětí půdy ze ZPF. Za půdu poškozenou erozí byly odvody nižší, což spíše motivovalo k poškozování půdy.

Ochranu před erozí do zákona prosadil až v roce 2015 ministr Richard Brabec (ANO).

Jedním ze zásadních cílů novely bylo zvýšit schopnost půdy zadržovat vodu. Ministr Brabec k tomu uvedl: „Zemědělská i lesní půda měla dřív daleko lepší schopnost držet vodu, hlavně kvůli erozi ji ale postupně ztrácela. Dneska je její zadržovací kapacita asi na 50 procentech. Kdyby česká zemědělská půda, které máme asi 3,5 milionu hektarů, byla schopná držet vodu dobře, udržela by jí asi 9 miliard kubíků. Ale udrží jí sotva 5. Ten obrovský rozdíl je několikanásobek objemu vody, který udrží Vltavská kaskáda. Na tom je vidět, kde je největší rezerva v retenci vody – je v samotné půdě.“

Od 1. 4. 2015 tak zákon o ochraně ZPF obsahuje zákaz způsobovat ohrožení zemědělské půdy erozí překračováním přípustné míry jejího erozního ohrožení. Přípustnou míru erozního ohrožení měla upravit prováděcí vyhláška. Stejně tak měla obsahovat opatření k nápravě, pokud eroze a s ní spojená ztráta půdy přípustnou míru překročí. Tím začala několikaletá anabáze vydání této vyhlášky.

V Otázkách Václava Moravce dne 25. 9. 2016 prohlásil ministr Brabec: „Od začátku příštího roku (pozn. myšlen rok 2017) by už měla být v platnosti protierozní vyhláška, která bude navazovat na novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Ta zavádí podstatně přísnější podmínky proti původci eroze včetně poměrně vysokých sankcí. Vyhláška by měla mít časový harmonogram pěti let, jak se postupně bude rozšiřovat území chráněné proti erozi.“

Návrh vyhlášky byl v roce 2017 skutečně předložen do připomínkového řízení, ale pro množství nesouhlasných připomínek k vydání vyhlášky nedošlo. Proti návrhu vyhlášky vystoupily především zemědělské nevládní organizace jako Agrární komora a Zemědělský svaz ČR. Opakující se připomínkou byla nedostatečná provázanost protierozní vyhlášky s požadavky podmíněnosti (DZES 5).

V roce 2019 jsme se tak o vyhlášce mohli dočíst např. v týdeníku Euro: „Někteří odborníci říkají, že je to vlastně takový „yeti polní”. Všichni o ní mluví, ale zatím ji nikdo ve skutečnosti neviděl.”

Návrh vyhlášky byl předložen do připomínkového řízení celkem třikrát (2017, 2019, 2021). Upravená podoba z roku 2019 proto obsahovala řadu ústupků vůči zemědělcům, např.:

• Stanovila maximální přípustnou ztrátu půdy 17 tun/ha/rok, a to navzdory hlasům odborných institucí, že taková ochrana je nedostatečná a neodpovídá teoretickým poznatkům.
• Vyňala z hodnocení erozního ohrožení pozemky, na nichž je založena a pěstována trvalá kultura (chmelnice, vinice, sady) nebo na kterých jsou pěstovány zeleninové druhy, léčivé, aromatické a kořeninové rostliny.
• Odložila účinnost vyhlášky na 1. 7. 2021.

Ani v této podobě se ale vyhlášku nepodařilo projednat a schválit.
Po dalších úpravách byla znovu předložena do připomínkového řízení na jaře roku 2021. Oproti návrhu vyhlášky z prosince 2019 se lišila v následujícím:

• Přípustná ztráta zemědělské půdy způsobená vodní erozí byla stanovena na 9 tun z hektaru za rok pro hluboké a středně hluboké půdy, resp. na 2 tuny z hektaru za rok pro mělké půdy.
• Postup podle vyhlášky se uplatní pouze na plochách, na kterých byl opakovaně zaznamenán skutečný případ eroze (v podobě opakovaného záznamu eroze v monitoringu eroze).
• Pro vytvoření plánu opatření ke snížení erozního ohrožení určila vyhláška interaktivní nástroj (tzv. protierozní kalkulačku). Pro hospodaření podle plánu vytvořeného pomocí protierozní kalkulačky je vytvořena fikce, že takovým hospodařením nedochází k překročení přípustné míry erozního ohrožení.
• Kontrolu budou provádět orgány ochrany ZPF – obce s rozšířenou působností – a bude spočívat primárně ve zjišťování, zda zemědělec reálně hospodaří podle předem sestaveného plánu opatření ke snížení erozního ohrožení. 

V této podobě vyšla vyhláška s číslem 240/2021 Sb. ve Sbírce zákonů a dne 1. 7. 2021 nabyla účinnosti. Odborná veřejnost vyhlášku kritizovala především pro chybějící prevenci.
 

Mechanismus fungování vyhlášky

Vyhláška je nastavena tak, že překročení přípustné míry erozního ohrožení se hodnotí až po opakované erozní události. Míra erozního ohrožení se počítá pro takzvanou posuzovanou plochu. Posuzovanou plochou je jen taková plocha, na které je podle monitoringu eroze evidována opakovaná erozní událost.

Podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je potom možné uložit uživateli zemědělské půdy, aby hospodařil způsobem, který snižuje erozní ohrožení. Musí být ale splněny tyto podmínky:
 

1. Erozní událost byla opakovaná
K porušení zákona může dojít až na základě opakované erozní události, přičemž obě erozní události musely nastat až po účinnosti vyhlášky (tedy po 1. 7. 2021). Za opakovanou erozní událost se nepovažuje erozní událost ve stejném osevu. Když někoho vytopí bahno z téhož pole nejprve v dubnu, poté v červnu a pak třeba na začátku září, nejedná se o opakovanou erozní událost, pokud na poli po celou dobu byla stejná plodina a nezačala příprava na setí následující plodiny.

2. Erozní události byly zaevidovány v Monitoringu eroze
Obě erozní události také musí být zaznamenány v monitoringu erozí. Pokud erozi nikdo nenahlásí, k aplikaci vyhlášky nedojde. Podle odhadu VÚMOP se podaří zachytit a do monitoringu zaevidovat jen 1 – 8 % všech erozních událostí.

3. Opakované erozní události ohrožují půdu erozí nad přípustnou míru
Dojde-li k opakované erozní události, je nutné vyhodnotit, jestli došlo k překročení přípustné míry ohrožení erozí stanovené vyhláškou. Podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je to úkolem orgánů ochrany zemědělského půdního fondu, tedy úřadů obcí s rozšířenou působností (ORP). Fakticky toto hodnocení provádí VÚMOP, jehož pracovníci jsou k tomu odborně vybavení. Pokud byla překročena přípustná míra ohrožení erozí, zašle VÚMOP tuto informaci příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu k opakované erozní události došlo.

4. Uživatel pozemku neprovedl žádná opatření
Úřad ORP nejprve prověří, jestli uživatel zemědělské půdy provedl nějaká opatření. Pokud neprovedl nebo jsou nedostatečná, vydá správní rozhodnutí, kterým mu provedení opatření uloží. 

Podrobněji postup úřadů popisuje metodický pokyn Ministerstva životního prostředí. Je postaven na tom, že jediným opatřením k nápravě je příkaz uživateli, aby předložil plán opatření ke snížení erozního ohrožení, a hospodařil podle něj. Zákon a vyhláška ukládají uživateli povinnost použít pro zpracování plánu protierozní kalkulačku. Ta umožňuje přizpůsobit plán konkrétnímu pozemku a záměrům uživatele, musí se však vejít do limitu přípustné dlouhodobé ztráty půdy dle rovnice USLE. Kalkulačka umožňuje zvolit si osevní postup a doplnit některé půdoochranné technologie dle svých možností. Metodický pokyn současně nepočítá s tím, že by úřad zemědělci přímo přikázal provést konkrétní opatření, například pásové střídání plodin, ačkoli samotný zákon o ochraně ZPF takovou možnost dává. 

Po předložení plánu úřad kontroluje jeho plnění. Současně vyrozumí SZIF, že na posuzované ploše došlo k opakované erozní události, a proto se na ní hospodaří podle plánu. 

Pouze velmi malé množství erozních událostí vede k aplikaci protierozní vyhlášky. I při aplikaci vyhlášky je to zemědělec, kdo ovlivňuje podobu plánu hospodaření.

Limity vyhlášky

Pozemky, pro které vyhláška neplatí
Vyhláška se nevztahuje na veškerou zemědělskou půdu. Neřeší erozi na:

• trvalých kulturách, kterými jsou vinice, chmelnice, ovocné sady, školky, rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích, plochy s víceletými produkčními plodinami (např. chřest, křen, rebarbora, energetické plodiny, jako jsou např. byliny na biomasu), plochy s lanýži, jiná trvalá kultura (např. krajinotvorné sady)
• půdě, na které se pěstují zeleninové druhy, jahodník, léčivé, aromatické nebo kořeninové rostliny.

Pokud dojde k erozní události na těchto půdách či plochách, vyhláška se neaplikuje. Zkušenosti přitom ukazují, že například ve vinicích je eroze problém. 

Vyhláška se neuplatní ani na trvalý travní porost. Ačkoli je trvalý travní porost součástí zemědělského půdního fondu a není výslovně vyňat z působnosti vyhlášky, vyhláška neumožňuje vyhodnotit, zda na něm dochází ke ztrátě půdy překračující povolené limity. Trvalý travní porost se nemůže stát součástí posuzované plochy ve smyslu § 2 odst. 2 vyhlášky. 

Fakticky se tak vyhláška vztahuje pouze na ornou půdu (s výše uvedenými výjimkami).

Tolerance první erozní události
Původní návrh protierozní vyhlášky umožňoval úřadům reagovat již na první erozní událost, která by překročila přípustnou míru ohrožení erozí. V průběhu 5 let, ve kterých se protierozní vyhláška opakovaně projednávala, ale došlo k zásadnímu ústupku a podle vyhlášky se posuzuje překročení přípustné míry erozního ohrožení pouze na plochách, na kterých došlo k opakované erozní události. První erozní událost, ačkoli může mít závažné důsledky např. ve výši způsobených škod, má být pouze signálem pro přijetí dobrovolných opatření. 

Po první erozní události tedy nemůže orgán ochrany zemědělského půdního fondu uložit opatření ke snížení erozního ohrožení. Jediným nástrojem, který by mohl použít, je pokuta.

Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu říká, že vlastník nebo uživatel zemědělské půdy jsou povinni provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo ohrožování zemědělské půdy erozí (§ 3c odst. 1 zákona). V případě vzniku závadného stavu jsou povinni činit bezodkladná opatření k jeho nápravě (§ 3c odst. 2 zákona). Pokud taková opatření neprovedou, jedná se o přestupek, za který lze uložit pokutu až do 1 mil. Kč u fyzické osoby nebo do 10 mil. Kč u právnické osoby nebo fyzické podnikající osoby. 

Eroze je závadným stavem. Už po první erozní události by měl uživatel bezodkladně provést opatření k nápravě, jinak se dopouští přestupku. Tím, kdo by mu mohl uložit pokutu, je obecní úřad obce s rozšířenou působností jako orgán ochrany zemědělského půdního fondu. Aby mohl úřad uložit pokutu, musí vědět, že k erozní události / závadnému stavu došlo a musí ověřit, že uživatel pozemku nebo jeho vlastník na tento stav nereagoval. Úřady by měly aktivně kontrolovat monitoring eroze a v případě každé erozní události aktivně ověřovat, jaká opatření uživatel nebo vlastník pozemku přijal či nepřijal a v odůvodněných případech zahajovat přestupkové řízení. Úřady ORP, se kterými jsme byli v kontaktu, s takovým postupem nemají zkušenosti. Některé z nich uvedly, že k takovému sledování nemají kapacity. 
 

Opatření ukládaná podle zákona a vyhlášky
Zákon o ochraně ZPF v § 3c odst. 4 říká, že úřad má tři možnosti, jak postupovat vůči původci závadného stavu (erozní události). Může uložit:

• vypracování plánu hospodaření na protierozní kalkulačce,
• přímo uložit konkrétní agrotechnická, meliorační, organizační, technická či jiná opatření, ale i nařídit speciální osevní postup nebo obohacení půdy organickými hnojivy,
• přikázat změnu druhu pozemku na jiný druh zemědělského pozemku.

Vždy platí, že úřad musí přihlédnout k návrhu uživatele na konkrétní opatření, pokud je uživatel navrhnul. Metodický pokyn k aplikaci protierozní vyhlášky však počítá pouze s první možností. Je postaven na tom, že v případě opakované erozní události úřad vždy uloží zpracovat plán hospodaření na protierozní kalkulačce. Pomíjí tak možnost úřadu uložit konkrétní opatření nebo změnu druhu pozemku.

Preventivní účinky vyhlášky
Preventivní působení vyhlášky má podle důvodové zprávy spočívat ve stanovení přípustné míry erozního ohrožení a v možnosti dobrovolně využít nástroje protierozní kalkulačka pro ověření správného protierozního hospodaření a předcházet tak záznamu v monitoringu eroze. 

Vyhláška se uplatní až v případě porušení povinnosti předcházet ohrožení půdy erozí, v případě, kdy už došlo ke škodlivému výsledku. Není preventivním nástrojem. Protierozní kalkulačka by tuto funkci plnit mohla, řada uživatelů ji ale považuje za složitou a má problém s ní pracovat.

Větrná eroze
Vyhláška se původně zabývala pouze vodní erozí. Podle dat VÚMOP je větrnou erozí ohroženo zhruba 30 % zemědělské půdy v ČR. Od 1. 7. 2027 se působnost vyhlášky rozšíří i na větrnou erozi.

Při větrné erozi dochází k odnosu půdních částic silou větru. Ačkoli mechanismus působení větrné eroze se liší od vodní, důsledky jsou podobné. Náklady na odstraňování škod jsou podle Ministerstva zemědělství těžko vyčíslitelné, ale lze odhadovat, že dosahují přibližně 10 % škod způsobených ročně vodní erozí.

Větrná eroze navíc způsobuje výrazné zvýšení prašnosti ovzduší. Jak uvádí Ministerstvo zemědělství na svých webových stránkách věnovaných půdě, větrná eroze může mít negativní vliv na zdraví, protože polétavý prach tvořený jemnými půdními částicemi na sebe může vázat řadu dalších znečišťujících látek, například zbytky agrochemikálií, které se pak dostávají do dýchacího ústrojí člověka. 

VÚMOP má k větrné erozi několik metodik, které se zabývají i opatřeními snižujícími riziko větrné eroze, jako jsou vegetační bariéry a větrolamy. 

Zahrnutí větrné eroze do působnosti protierozní vyhlášky, způsob stanovení přípustné míry ohrožení větrnou erozí a opatření, která mohou být podle vyhlášky aplikována, jsou obsahem novely, která nabude účinnosti od 1. 7. 2027. Proti této novele uplatnili připomínky zástupci zemědělských nevládních organizací (Agrární komora ČR, Zemědělský svaz ČR, Asociace soukromých zemědělců), ale i Ministerstvo zemědělství ČR. V reakci na jejich připomínky upravilo Ministerstvo životního prostředí ČR vyhlášku tak, že se ochrana před větrnou erozí bude vztahovat pouze na 6 % zemědělské půdy (přibližně 149 tis. ha) namísto původně předpokládaných 21 % zemědělské půdy (cca 600 tis. ha).

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností postupně získávají zkušenosti s aplikací vyhlášky. Některé poukazují na nedostatečné proškolení k aplikaci vyhlášky a k používání webové aplikace – protierozní kalkulačky, což v několika případech vedlo k prodlevám v jejich postupu. Úřady využívají možnost konzultace s VÚMOP a MŽP i mezi sebou. 

Postup úřadů vychází ze zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, procesně se řídí správním řádem. Ministerstvo životního prostředí vydalo k postupu metodický pokyn. Metodický pokyn poměrně podrobně a srozumitelně popisuje některé aspekty aplikace vyhlášky, například jak má vypadat plán opatření. V řadě věcí je však nedostatečný. Nevěnuje se postupu úřadů před zahájením správního řízení, ačkoli zákon o ochraně ZPF takový postup předpokládá. Naopak, ve svém shrnutí vede úřady k tomu, aby po obdržení podnětu od VÚMOP rovnou zahajovaly řízení, aniž by si ověřily, zda uživatel již neprovedl opatření k nápravě. Pomíjí i otázku rozsahu účastníků řízení. Zejména v případech, kdy uživatel hospodaří na propachtované půdě, je přitom namístě jako vedlejšího účastníka řízení vzít vlastníka pozemku. Metodický pokyn také neřeší, jak by měly úřady postupovat v případě první erozní události (ale i opakované erozní události, která nesplní limit vyhlášky). Pokyn takové události sice označuje za závadný stav a upozorňuje na možnost uložit za něj pokutu, podrobnější postup ale chybí. Naše zjištění ukazují, že právě v částech neupravených metodikou se postup úřadů lišil.

MŽP předalo úřadům ochrany ZPF k 30. 4. 2026: 

• 5 opakovaných erozních událostí v roce 2023
• 13 opakovaných erozních událostí v roce 2024
• 9 opakovaných erozních událostí v roce 2025

V říjnu 2025 jsme požádali Ministerstvo životního prostředí o seznam obcí s rozšířenou působností, které obdržely informace o opakovaných erozních událostech v jejich obvodu, při kterých byla překročena vyhláškou stanovená míra erozního ohrožení. V dubnu 2026 jsme požádali o aktualizaci údajů. Následně jsme všechny tyto obce oslovili s dotazem na jejich postup. Z odpovědí vyplývá, že většina oslovených úřadů naráží na technické a metodické překážky.

Statistika a průběh řešených případů

Úřadům ORP jako orgánům ZPF bylo předáno 27 opakovaných erozních událostí, ke kterým došlo po nabytí účinnosti protierozní vyhlášky:

• u 15 erozních událostí úřad vydal závazné správní rozhodnutí ukládající předložit plán opatření   
  zemědělci předložili 16 plánů hospodaření
• ve 4 případech zemědělci nepředložili plán hospodaření podle protierozní kalkulačky, ale začali provádět opatření
• ve 4 případech zemědělec nepředložil plán ani po výzvě či rozhodnutí
• pouze v 5 případech úřady uvedly, že provedly fyzickou kontrolu dodržování plánu v terénu
• ve 2 případech uložil úřad sankci, protože zemědělec nerespektoval rozhodnutí a nepředložil plán opatření

Postup po obdržení podnětu

Oznámení od VÚMOP je podnětem a informací o tom, že byl porušen zákon a došlo k ohrožení zemědělské půdy erozí překročením přípustné míry jejího erozního ohrožení (§ 3 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně ZPF). Při porušení zákona má OOZPF uložit původci závadného stavu opatření k nápravě, pokud taková opatření už neučinil původce závadného stavu nebo pokud tato opatření nebyla dostatečná.

Zákon tedy předpokládá aktivní postup úřadu před zahájením správního řízení o uložení opatření k nápravě. Tuto fázi metodický pokyn ministerstva nijak blíže nespecifikuje. Úřad vyzve uživatele pozemku, aby uvedl, zda a jaká opatření provedl nebo provádí. K tomu může využít § 137 správního řádu a opatřit si vysvětlení.

Postup oslovených úřadů v této fázi nebyl jednotný. V 7 případech úřady nejprve uživatele vyzvaly k předložení plánu hospodaření – jelikož jej uživatelé předložili dobrovolně, nebyl důvod vydávat formální rozhodnutí. V ostatních 15 případech úřady zahájily rovnou správní řízení a vydaly rozhodnutí.

Neformálním řešením skončily 4 nahlášené erozní události, ve kterých zemědělec zareagoval na předchozí výzvu úřadu a předložil plán hospodaření, aniž by úřad vydal rozhodnutí (1 událost v ORP Kravaře, 1 erozní událost u ORP Dačice, a 2 události v ORP Jindřichův Hradec).

ORP Ivančice představuje specifický příklad, kde se podařilo celou situaci uzavřít. Ačkoliv úřad uvedl, že neobdržel formální informaci o opakované erozní události přímo od VÚMOP, proto nezahajoval postup podle zákona a protierozní vyhlášky, přesto zemědělec po druhé erozní události předložil plán opatření. Úřad tak nemusel přistoupit k vydání žádného rozhodnutí. Úřad také dodal, že plán byl zrealizován a „kontrola proběhla, proces hospodaření probíhá podle plánu, nadále neřešíme”.

V případě dvou erozních událostí v ORP Dvůr Králové nad Labem úřad řízení dle § 3c odst. 3 vůbec nezahájil, protože „v lokalitě došlo k zahájení stavby dálnice, čímž došlo k přerušení odtokových linií, zmenšení půdních bloků, a tedy i zlepšení protierozní situace”.

Zahájení řízení

Pokud úřad zahájí řízení o uložení opatření k nápravě, postupuje podle správního řádu. Prvním úkonem je oznámení zahájení řízení všem jeho účastníkům. Účastníky jsou podle správního řádu ti, kterým má rozhodnutí uložit povinnost, ale také ti, kteří mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech nebo povinnostech. Možnost přímého dotčení se bude týkat především vlastníků zasažených pozemků. A to jak vlastníků pozemků, na nichž erozní událost vznikla, tak i vlastníků pozemků, na nichž se dopady erozní události projevily. 

Stanovení okruhu účastníků řízení by si zasloužilo podrobnější metodiku. I proto, že ve většině případů (11) byl účastníkem řízení jen uživatel pozemku. ORP Pelhřimov rozhodnutí o uložení opatření zaslal vlastníkům alespoň na vědomí, stejně postupovala Jihlava. Vlastníky pozemků přibraly za účastníky řízení např. ORP Dačice, ORP Vlašim, ORP Třebíč nebo ORP Jablonec nad Nisou.

Ve 4 případech se uživatelé v rámci řízení aktivně bránili a nesouhlasili s tím, že by nastalými erozními událostmi došlo k porušení zákona. Ve dvou případech uživatelé poukazovali na kontrolu SZIF, dle které dodrželi standardy DZES (Kyjov, Pelhřimov). V jednom případě podala samostatný návrh na plán opatření vlastnice jednoho z pozemků, úřad k němu však nepřihlédl, protože podle zákona upřednostnil návrh uživatele pozemku (Vlašim). Musel si však jako předběžnou otázku vyřešit platnost pachtovní smlouvy. V dalším případě uživatel namítal nelogičnost okamžitého zatravnění z důvodu agrotechnických lhůt (osivo by nevzešlo), poukazoval na dohodu krizové komise o zachování brázd podél vrstevnic do října a na plánované zpracování erozního plánu pozemkovým úřadem (Jablonec nad Nisou).      
 

Vydání rozhodnutí 

Správní řád upravuje, jak má vypadat správní rozhodnutí. Výrokem úřad ukládá konkrétnímu účastníkovi řízení povinnost. V odůvodnění se uvedou důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se úřad řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podoba výroku byla ve zkoumaných rozhodnutích obdobná. Výrok se skládal z povinnosti vypracovat plán opatření ke snížení erozního ohrožení zemědělské půdy na protierozní kalkulačce, předložit jej úřadu a hospodařit podle něj. Úřady při určení lhůty pro předložení plánu vycházely z metodického pokynu a stanovily lhůtu 60 dní. 

Liší se ale rozsah a struktura odůvodnění jednotlivých rozhodnutí. Od technicky detailních odůvodnění obsahujících podrobný rozbor modelování USLE, citujících konkrétní limity a analyzující osevní postupy za posledních 5 let, až po rozhodnutí se strohou citací zákonných norem a konstatováním existence záznamu v monitoringu eroze.
 

Plány opatření ke snížení erozního ohrožení

Podle zákona o ochraně ZPF může úřad uživateli/původci závadného stavu uložit, aby vypracoval plán opatření ke snížení erozního ohrožení pomocí protierozní kalkulačky. Pokud zemědělský subjekt hospodaří dle tohoto plánu zpracovaného podle vyhlášky, má se za to, že nedochází k překročení přípustné míry erozního ohrožení.

Situace s předkládáním plánů a kontrolou jejich plnění se různí. Například v Blansku, Pelhřimově a Dačicích byly plány nejen předloženy, ale i zkontrolováno jejich plnění. V Třebíči uživatel projevil snahu a oslovil VÚMOP pro vypracování plánu. Uživatel a VÚMOP spolu komunikují, upravují osevní postupy a dělící pásy pozemků s jinou plodinou tak, aby při bouřkách nedocházelo k splavování ornice. Oficiální plán opatření k nápravě závadného stavu nicméně uživatel nepředložil, a formální splnění povinnosti tak chybí.

U předkládání plánů opatření úřady v některých případech uváděly, že zemědělci mají problém s použitím protierozní kalkulačky: „Zemědělské družstvo… předložilo dne 10. 11. 2025 osevní plán vypracovaný tak, aby předešlo další erozi. Nebyl však vypracován v protierozní kalkulačce, kterou bohužel neumějí používat“.

Sankční řízení

Pokud uživatelé pozemků nerespektují rozhodnutí a nepředloží plán opatření ke snížení erozního ohrožení nebo jej sice předloží, ale nehospodaří podle něj, dopouštějí se přestupku podle zákona o ochraně ZPF. Jde-li o fyzickou osobu, může jí úřad uložit pokutu až do výše 100 000 Kč, jde-li o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, může jí úřad uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč.

Ukládání sankcí je zatím spíše výjimečné. Ve většině případů došlo k předložení plánů hospodaření a nyní bude nezbytné ověřit, jestli jsou dodržovány. Například Pelhřimov nebo Jihlava již kontrolu provedly. Jeden z úřadů uvedl, že sám kontrolu neprovedl, ale o předložení plánu hospodaření podle metodického pokynu informoval SZIF a předpokládá kontrolu z jeho strany. 

Výjimkou jsou Dačice. Tento úřad jako jediný potvrdil, že uložil již dvě pokuty, protože zemědělci nepředložili plán opatření. V obou případech uložil pokutu podle § 20a odst. 1 písm. f) zákona o ochraně ZPF v jednom případě ve výši 50 000 Kč, ve druhém dokonce 100 000 Kč. 

Většina ostatních úřadů přestupková řízení zatím nevedla, neboť dotčeným subjektům běžely lhůty k nápravě, případně úřady dosud neprovedly terénní kontrolu. V některých případech se úřady potýkají s tím, že zemědělci po vydání rozhodnutí reálně provádí opatření, upravují např. osevní sled, někteří svůj postup konzultují s VÚMOP, ale formálně plán opatření nepředložili.
 

Technické překážky a administrativní zátěž

Jako největší problém se ukazovala nepřipravenost nástrojů, resp. jejich složitost (protierozní kalkulačka) a nedostatečné proškolení úředníků i zemědělců. Některé úřady otevřeně přiznávají, že kvůli těmto překážkám nebyly schopny zákonné povinnosti vymáhat.

Jeden z úřadů podal kritickou zpětnou vazbu upozorňující na rozpor v metodikách a absenci znalostí: 

„Vzhledem k přetrvávající nejasnosti postupů (jiná metodika Krajský úřad, jiná metodika Ministerstvo ŽP) a absence fundované znalosti fungování protierozní kalkulačky (školení proběhlo letos pouze v Praze) jsme doposud nezahájili řízení v uvedené věci.” Při aktualizaci údajů potvrdil, že rozhodnutí, byť se zpožděním vydal.

Další dotazovaný úřad upozorňuje na zpoždění způsobené chybějícím školením, které proběhlo až v březnu 2025, zatímco události byly hlášeny dříve: 

„Bohužel dříve jsme kalkulačku neměli k dispozici. Někteří zemědělci ji neumí používat dodnes.” 

Tyto potíže ovlivnily dobu, za kterou stihly úřady zareagovat na oznámení o opakované erozní události, vyzvat zemědělce k přijetí opatření, případně vydat rozhodnutí, kterým mu uložily zpracovat plán opatření podle vyhlášky. Zatímco u opakovaných erozních událostí z roku 2024 trval celý proces téměř rok, u opakovaných erozních událostí předaných v roce 2025 jde v průměru o 2 měsíce. Je zde tedy patrné výrazné zrychlení, a to i přesto, že jde stále o agendu, která není rutinní záležitostí.
 

Konzultace a metodická podpora

Úřady hojně využívají konzultace s VÚMOP a Ministerstvem životního prostředí. Zejména role VÚMOP se v tuto chvíli jeví jako klíčová a konzultace s ním využívají i zemědělci, kterých se povinnost zpracovat plán opatření týká. Je to právě VÚMOP, který úřadům i zemědělcům pomáhá s použitím protierozní kalkulačky, jejíž používání hodnotí obě strany jako složité.

ORP Jablonec nad Nisou si chválí konzultace s ORP Dačice, který identifikoval jako úřad s „největší zkušeností s touto problematikou”. Tyto „peer to peer” konzultace naznačují vznik neformálních center kompetence mezi úřady.

Implementace protierozní vyhlášky je v praxi nejednotná. Zatímco některé úřady již efektivně vymáhají právo včetně sankcí, jiné bojují s technickými aspekty protierozní kalkulačky a nedostatkem metodického vedení. Klíčovým prvkem pro úspěch se jeví včasné proškolení pracovníků a funkčnost technických nástrojů, jejichž absence v počátku způsobila v některých regionech prodlevy. U opakovaných erozních událostí předaných obcím v roce 2025 je už vidět výrazně rychlejší reakce úřadů i vyšší kvalita vydaných rozhodnutí.